I.

Na třikrát

jsem rozlámala

kytku od tebe. Jsem

plenitelská. Ničivá.

Puky na kalhotách

ach, já jsem dáma

korektorem zapatlaná

i na víčkách. Nezavřít oka

na punčochách

a očima

jen pomrkávat. Bakelitová hlava

hadrové ruce, kudrlinky z roku raz dva

a modrá mašle, už nechci více

láskou a žalem

trápit se. To raději

být proměněná

v okrouhlého

rýhami po bolesti

značeného

trilobita

II.

V kameni cejch

v bolesti dálka

věkem věkův

mi pomrkává

že zkamenělina

pod teplou kůží

už není jenom

moje maska.

III.

Je v těle sten, je mokravo

je úzkost o lásku

že prosit by se chtělo

neopouštěj mě. Měj strpení

že žena pobloudilá

na schodech z kamení

sedí a prosí

a tvrdí, že je rozmařilá

ach, ta je bláhová

a zatím mašle ve vlasech

je notně, tuze splihlá

a páchne prachem

tak netrap se tím

že něhou, žalem

vřískáním

tak v podvečeru

když páchne slad

a kvítky z třešní

prší mi

do vlasů rezavých

já láskou voním

doztracena.